Během pracovní doby můžete navštívit lékaře, ale jen na dobu nezbytně nutnou, současně má zaměstnanec právo na poskytnutí placeného volna. Zaměstnanec by se měl především snažit, aby návštěva lékaře nezasahovala do pracovní doby nebo jen minimálně. Zdravotnické zařízení by mělo být co nejblíže bydlišti nebo pracovišti. Pokud by zaměstnanec navštívil jiné zdravotnické zařízení, za čas strávený nad rámec nutného nedostane zaplaceno.
Čerpání dovolené určuje zaměstnavatel dle zákoníku práce. Zaměstnavatel může umožnit vyčerpání dovolené během výpovědní doby, ale také to umožnit nemusí. V tom případě by zaměstnavatel nevybranou dovolenou musel proplatit. Peníze za dovolenou by měly být proplaceny společně s poslední výplatou.
Nemůže-li zaměstnanec konat práci pro některou z důležitých osobních překážek v práci, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci pracovní volno a v některých případech i náhradu mzdy. Za důležité osobní překážky na straně zaměstnance se pak považuje například dočasná pracovní neschopnost, vyšetření a ošetření ve zdravotnickém zařízení, narození dítěte či doprovod.
Zásadní změna - zaměstnavatelé musí vyhovět lidem pečujícím o děti do 15 let věku. Požádá-li zaměstnanec o zkrácený úvazek a nebrání-li tomu vážné provozní důvody, je zaměstnavatel povinen žádosti zaměstnance vyhovět. Zaměstnavatelé dosud nebyli ochotni na částečné úvazky přistoupit z ekonomických důvodů. Podle soudců nemohou být obtíže ve fungování firmy nebo úřadu důvodem pro zrušení částečného úvazku, nebo dokonce výpověď. I vláda si uvědomuje problém, který nejvíc dopadá na absolventy, seniory a matky či otce po rodičovské dovolené.
Pohovor s personalistou vetšinou trvá 1/2 až celou hodinu. Každý uchazeč o zaměstnání by se měl alespoň rámcově na pohovor s personalistou připravit. Jaké dotazy může uchazeč očekávat:
1. Znáte naši firmu a víte čím se zabýváme?
2. Proč jste odešel/odešla od posledního zaměstnavatele?
3. Jaké jsou Vaše silné a slabé stránky?
4. Proč bychom si měli vybrat právě vás?
5. Máte nějaké dotazy k nabízené pracovní pozici nebo na činnost naší společnosti?
Účelem dovolené je poskytnout zaměstnanci čas, aby se zregeneroval, odpočinul si, měl možnost věnovat se koníčkům a rodině - a odpočatý byl poté schopen řádně vykonávat své zaměstnání. Zákoník práce proto stanoví nejen minimální délku dovolené, která činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce, ale také že by alespoň jedna její část měla trvat alespoň 2 týdny v kuse.
Ustavení v Zákoníku práce se na přesčasy v rámci dohody o pracovní činnosti nevztahuje. Zaměstnanec má tedy právo na proplacení všech odpracovaných hodin sjednaných v dohodě + přesčasy. Náhradní volno lze uplatnit pouze v případě bylo-li ujednáno v dohodě o pracovní činnosti.
Zákoník práce výslovně zakazuje zaměstnanci pracovat na hlavní pracovní poměr nebo i formou přivýdělku pro jiného zaměstnavatele, pokud by tím konkuroval svému zaměstnavateli.
Každý z nás se těší na dovolenou a je pro nás velmi důležité, kdy ji čerpáme. Většinou chceme trávit dovolenou s rodinou, příbuznými a přáteli, kdy nám to nejvíce vyhovuje. Musí zaměstnavatel vyhovět našim požadavkům, anebo může určit dovolenou tak, jak se mu zlíbí?
Zkušební doba umožňuje jak zaměstnavateli, tak i zaměstnanci, aby si ověřili, zda jim pracovní poměr bude vyhovovat. Zaměstnavatel během ní může posoudit schopnosti zaměstnance, a naopak zaměstnanec může zjistit, zda ho daná práce baví a vyhovuje mu pracovní prostředí či kolektiv.
Zkušební doba není automatická - musí být vždy mezi stranami sjednána, a to nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce. Zkušební doba nesmí být sjednána delší než: