Ustavení v Zákoníku práce se na přesčasy v rámci dohody o pracovní činnosti nevztahuje. Zaměstnanec má tedy právo na proplacení všech odpracovaných hodin sjednaných v dohodě + přesčasy. Náhradní volno lze uplatnit pouze v případě bylo-li ujednáno v dohodě o pracovní činnosti.
Zaměstnavatel je oprávněn určit zaměstnanci nejen místo určení jeho pracovní cesty, ale i způsob dopravy. Ne vždy ale zaměstnanci daný typ přepravy vyhovuje. Smí v takovém případě po zaměstnavateli požadovat povolení jiného dopravního prostředku?
Každý zaměstnavatel může po vzájemné dohodě vyslat svého zaměstnance na pracovní cestu. V rámci cestovního příkazu pak zaměstnavatel zaměstnanci předem písemně určí:
Z fyziologického hlediska je noc určena k tomu, aby člověk odpočíval, tudíž se na zaměstnance pracující v noci uplatňuje zvýšená ochrana. Zaměstnanci pracující v noci jsou povinni podstoupit periodické lékařské prohlídky častěji za účelem ověření jejich zdravotní způsobilosti nejen pro danou práci, ale právě i pro práci v noci.
Zaměstnancem pracujícím v noci se rozumí takový, který odpracuje během noční doby (doba mezi 22. a šestou hodinou) alespoň tři hodiny ze své pracovní doby v průměru nejméně jednou týdně za období nejvýše 26 týdnů.
V pracovním procesu mohou nastat situace, kdy zaměstanavel nebo zaměstnanec potřebují upravit délku pracovní doby. Existují dva pojmy, které se od sebe velmi liší:
Zaměstnavatel může cizince zaměstnávat pouze tehdy, pokud tento cizinec má:
Zaměstnavatel musí zaměstnanci podle zákoníku práce poskytovat přestávku na jídlo a oddech v délce nejméně 30 minut, a to nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce. Dobu čerpání přestávky určuje zaměstnavatel. Musí však přitom dodržovat některá pravidla - přestávky nesmí být poskytovány na začátku a na konci směn a přestávka sice může být rozdělená na více částí, jedna část však musí být dlouhá nejméně 15 minut.
Dosažení důchodového věku ani započetí pobírání starobního důchodu nemá na váš pracovní poměr žádný vliv. Pokud tedy máte nyní sjednaný pracovní poměr na dobu neurčitou, ten bude nadále pokračovat, aniž by bylo nutné sjednávat novou pracovní smlouvu nebo činit jakékoli jiné právní úkony. Navíc pokud budete pobírat starobní důchod a současně pracovat alespoň 360 dnů, budete moci požádat o navýšení důchodu.
Zaměstnavatel může zaměstnanci určit termín dovolené. Termín dovolené musí zaměstnavatel zaměstnanci sdělit nejpozději 14 dní předem, pokud se obě strany nedohodnou jinak. Zaměstnavatel by měl přihlédnout k požadavkům zaměstnance na termín čerpání dovolené. Pokud zaměstnavatel dovolenou rozdělí na více částí, měla by alespoň jedna část dovolené trvat nejméně 14 dní. Existují dvě výjimky čerpání dovolené, kdy termín dovolené určuje zaměstnanec:
Účelem dovolené je poskytnout zaměstnanci čas, aby se zregeneroval, odpočinul si, měl možnost věnovat se koníčkům a rodině - a odpočatý byl poté schopen řádně vykonávat své zaměstnání. Zákoník práce proto stanoví nejen minimální délku dovolené, která činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce, ale také že by alespoň jedna její část měla trvat alespoň 2 týdny v kuse.
Každý z nás se těší na dovolenou a je pro nás velmi důležité, kdy ji čerpáme. Většinou chceme trávit dovolenou s rodinou, příbuznými a přáteli, kdy nám to nejvíce vyhovuje. Musí zaměstnavatel vyhovět našim požadavkům, anebo může určit dovolenou tak, jak se mu zlíbí?